Projel jsem ten slavný Západ a mám pro vás jedno velké překvapení

Půl Evropy a Severní Amerika. To je Západ. Západní civilizace, kterou pojí podobná kultura, láska ke svobodě, víra v rodinu a s ní spojený respekt mužů k ženám, touha vydělávat si peníze prací a usilovat o vlastní štěstí.

I když někdy tyto vlastnosti trochu pokulhávají, jsou to pojítka naší západní civilizace.

Jako teenager jsem projel Západ stopem, v poslední době můžu vidět svět i očima poslance Evropského parlamentu. A teď vám povím, proč si myslím, že Česká republika je z celého Západu na tom nejlépe.

Vydáte-li se západně z České republiky, jste v Německu a pak hned ve Francii. Na Německo nás často odkazují naši politici a intelektuálové a dávají nám za příklad pověstný ordnung – německý pořádek – a jak Němci „pracují na zbytek Evropy.“ Jenže oni si osobují právo za své peníze diktovat své představy zbytku Evropy! Všimli jste si, kolik nařízení z Evropské unie je právě z německých hlav? Skoro jako by si mysleli, že mohou své způsoby nadiktovat ostatním a pak se nám všem bude žít líp. Jenže takhle to nefunguje, protože bohatství nelze nařídit a my jsme jiní než Němci, což je v pořádku.

A Francie? Ta je tak trochu zahleděná do sebe. Při vymýšlení všech těch regulací typu dotování jízdy na kole do práce nějak pozapomněli řešit mnohem závažnější věci. A tak tam dnes v mnoha čtvrtích bují kriminalita a z obav z teroru místo usměvavých strážníků potkáváte na ulici těžkooděnce se samopalem v ruce. Něco udělali Francouzi špatně…

Slavná Skandinávie je dnes už známá něčím jiným než svým bohatstvím. Západní hodnoty prosazovala tak usilovně, až pojem lidských práv otočila vzhůru nohama. Proto dnes slýcháme ze Skandinávie o bláznivých kvótách na ženy v parlamentu a firmách a o nejednom případu dětí odebraných státem bezúhonným rodičům. Stát a s ním většina obyvatel si tam myslí, že má právo rozhodovat o dětech druhých. Že oni jsou bohatší a chytřejší, a tak se u nich děti neomalených chudáků budou mít líp. To je ale lež, protože stát nenahradí nejupřímnější vztah matky a otce k jejich dítěti!

Ve středomoří pěstují skvělé olivy, ale sklízejí ekonomickou ostudu. V evropských dotacích viděli levné peníze a pečené holuby do huby a v euru viděli ochranu před vlastním špatným hospodařením. Přestali pracovat. Proč taky. Zapomněli, že nic není zadarmo. Proto dnes na sebe nechávají řvát Němce, kteří jim nadávají do lenochů. A já mám strach, že se tam začíná hromadit pocit křivdy, který může vybuchnout.

A nejzápadněji máme velké Spojené státy americké. Moc jsme se do USA se ženou těšili, však milujeme svobodu a USA jsou přece země svobody. Tady máte čtyři mé pohledy na USA. Idealistický pohled: Kde si můžete volně koupit zbraň, tam je ta pravá svoboda. Znamená to, že se vláda nebojí, že by se proti ní občané postavili a vláda se tak neodchyluje od vůle lidí. Lidé jsou odhodláni bránit svůj život a majetek proti násilníkům se zbraní v ruce. Optimistický pohled: Obří mrakodrapy budí respekt k americkému podnikatelskému duchu. Pesimistický pohled: Když navštívíte Los Angeles večer, tak se nedivte tomu, když uvidíte rvačky gangů a budete se bát vystoupit z auta. Realistický pohled: Amerika má to nejlepší za sebou. Vše je tu jak z 80. let.

U nás to je naštěstí jiné. V České republice oprávněně nadáváme na vysoké daně, regulace všeho možného, ale… Můžete u nás vyučovat či rodit děti doma, když chcete. Máme lesní školky, nemusíme regulovat každé sousto, které dítě dostane do úst. Podnikatelé stále ještě můžou provozovat hospody a bary pro kuřáky. Sice nám zakázali žárovky, ale my si dál vesele kupujeme žárovky převlečené za „tepelné koule.“ Máme různé předpisy, ale všichni jezdíme po dálnici stopadesátkou, když spěcháme a stav silnice to dovolí. Jedna věc jsou předpisy, ale zlatý selský rozum Čechů si nakonec najde cestu.  

Lásku k vlasti člověk nově vidí, když pozná jiné země. Mnoho míst na světě je krásných a inspirativních, ale nemůžu si pomoct: Miluju Prahu a není lepší sport než se procházet po Brdech. Ne nadarmo se říká: Všude dobře, doma nejlíp.